Na ceně a výsledku ošetření se podílí několik faktorů. Pokud chce lékař odvést svou práci kvalitně a s trvalým výsledkem, je nutno věnovat výkonu dostatek času. Technologie zhotovení jakékoli práce v dutině ústní totiž vyžaduje standardně předvídatelné množství času. Pokud lékař není trpělivý či nemá na pacienta vyhrazen dostatek času, je nutno výkon někde ošidit a vše se poté projeví s odstupem doby v kvalitě a trvanlivosti ošetření. Proto má u nás každý pacient na své ošetření vyhrazenou dostatečnou délku návštěvy.

Dalším faktorem je sebevzdělávání lékaře – existuje nepřeberné množství kurzů, přednášek i seminářů, teoretických i praktických, kterých se stomatologové mohou účastnit. Je tomu ze strany lékaře nutno věnovat čas, energii i nemalé finanční prostředky, které se ale poté zúročí ve zvýšení kvality poskytované péče a v možnosti nabídnout nejnovější a nejúčinnější dostupné metody pro maximální spokojenost klienta,

o kterých by lékař bez kontinuální investice do svého vzdělání neměl nejmenší ponětí. Dalším rozdílem mezi jednotlivými praxemi a důvodem odlišných cen je technologické a materiálové vybavení praxe a samozřejmě přidaný komfort a služby pro pacienta.

Ze všech těchto faktorů se dá spočítat tzv. minutový náklad ordinace (výkonu). Ten se, jak je patrno z výše zmíněného, u každého stomatologa liší. A právě z oné předvídatelnosti délky ošetření jednotlivých výkonů a minutového nákladu ordinace se tvoří ceník ošetření.

A co platby pojišťoven?

Co se týče hrazení výkonů pojišťovnou, zde se řadu let poskytnutá platba za výkony téměř nezměnila. Platby pojišťoven za daný výkon většinou značně zaostávají za již zmíněnými minutovými náklady. Absolutně tedy takto nelze pokrýt současné náklady na kvalitní zubní péči.

Pokud chceme jako lékaři odvést kvalitní práci, za jejímž výsledkem si budeme stát, nelze tuto péči pokrýt úhradou od pojišťovny – ať už kvůli použitým materiálům, technologii či potřebnému času k provedení výkonu. Pokud naopak stomatolog chce využít k platbě výkonů převážně pojišťovny, musí zákonitě snížit minutové náklady. To se projeví buď zastaralým technologickým vybavením, nebo zkrácením doby ošetření – a zde utrpí pacient snížením kvality ošetření.

Legislativně nelze (ne u všech výkonů) kombinovat platby od pojišťoven a pacienta. Proto se u většiny špičkových praxí a stomatologů platí za ošetření „vyšší“ ceny.

I když výše ceny ještě nemusí určovat kvalitu stomatologa.